Anna Janská

  • cvičitelka vodicích psů
  • instruktorka veterinární první pomoci
  • držitelka profesní kvalifikace kynolog – výcvikář

Moje cesta ke psům rozhodně nebyla přímočará.

Vyrůstala jsem s nimi, ale dlouho jsem je brala spíš jako zájem, který zůstával na vedlejší koleji.

Profesní život mě zavedl do médií, ale když jsem před lety v novinách skončila, pořád ve mně hlodala otázka: „A proč sakra ne?“ Začala fáze intenzivního vzdělávání – potřeba rozumět věcem do hloubky mě totiž nikdy nepřešla.

Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala učit. Pak ještě pár let, než jsem v tom získala jistotu.

A hned ji ztratila, protože každý pes, se kterým pracuji – ať už s klienty, nebo u nás ve Středisku výcviku vodicích psů – mě učí něco nového.

Právě proto mě tahle práce pořád baví.

„Ale von je hodnej! 

je věta, která ze mě jednou udělá blázna (nebo poustevníka). Ale než se to stane, jsem tu pro vás.“

Proč cave canem?

Cave canem. Pozor na psa.

Kdysi to byla výstraha pro příchozí – prý i proto, aby na psa při vstupu do domu nešlápli.

Pro mě je to připomínka. Dávejme pozor na toho, kdo stojí vedle nás. Dlužíme mu to.