Anna Janská

Moje cesta ke psům rozhodně nebyla přímočará.

Vyrůstala jsem s nimi, ale dlouho jsem je brala spíš jako zájem, který zůstával na vedlejší koleji.

Profesní život mě zavedl do médií, ale když jsem před lety v novinách skončila, pořád ve mně hlodala otázka: „A proč sakra ne?“ Začala fáze intenzivního vzdělávání – potřeba rozumět věcem do hloubky mě totiž nikdy nepřešla.

Chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala učit. Pak ještě pár let, než jsem v tom získala jistotu.

A hned ji ztratila, protože každý pes, se kterým pracuji – ať už s klienty, nebo u nás ve Středisku výcviku vodicích psů – mě učí něco nového.

Právě proto mě tahle práce pořád baví.